orchestr

Orchestr (z řeckého  ὀρχήστρα, tedy půlkruhový prostor mezi proscéniem a hledištěm, na němž při divadelních  představeních vystupoval chór) je dnes označení pro hudební instrumentální těleso, v němž jsou jednotlivé nástroje zastoupeny vždy více než jedním hráčem.

Klasifikace základních typů orchestru vycházejí obvykle z toho, z jakých hudebních nástrojů se těleso skládá (například smyčcový orchestr nebo dechový orchestr), jak velkým počtem instrumentalistů jsou nástroje zastoupeny (komorní orchestr, symfonický orchestr apod.) nebo jakému druhu hudby se těleso věnuje (například jazzový, taneční, divadelní, filmový, mozartovský, barokní orchestr atd.). Tato základní kritéria se často prolínají a při specifikaci nových druhů hudebních těles k nim přistupují další hlediska.

Největší počet instrumentalistů (více než sto) sdružuje symfonický orchestr, označovaný často také jako filharmonický (filharmonie). Jednotlivé nástroje jsou v něm zastoupeny vždy větším počtem instrumentalistů, tvořících nástrojové skupiny (sekce). Obsazení orchestru se obvykle uvádí v ustálené posloupnosti, odpovídající pořadí instrumentálních hlasů v partituře.

    * Dechové dřevěné nástroje: flétny a pikola, hoboje a anglický roh, klarinety, fagoty a kontrafagot

    * Dechové žesťové nástroje: horny (corny), trubky, pozouny, tuba

    * Bicí: kotle, basový buben, malý buben, činely, triangl

    * Harfy

    * Smyčce: první housle, druhé housle, violy, violoncella, kontrabasy

Podle potřeb konkrétní partitury mohou k těmto nástrojům přistupovat i další, např. drnkací nebo klávesové (klavír, cembalo, varhany, celesta, xylofon), jazzové (saxofon) atd.